VeKa

je společenství asi 30 mladých lidí, kteří svým zpěvem a hudbou chválí Boha. Často pořádají různé koncerty a doprovázejí setkání mládeže.

Zkouška na Vesmíru I

Napsáno 13.02.2006 18:07:00

Vesmírná kapela v nové sestavě zkouší mnoho nových věcí. Pro mě je nové například uspořádat víkendovou zkoušku jenom pro muzikanty a víkendovou zkoušku jenom pro sbor. Poté, kdy onehdá v Pardubicích na „radě starších“ padlo definitivní rozhodnutí natočit CD rytmických vánočních písní, zvolili jsme tuto variantu, aby muzikanti mohli naplno rozvinout své tvůrčí potenciály při aranžování skladeb a stejně tak zpěváci aby mohli pracovat na vícehlasech nerušení žádným kraválem.

O pátečním večeru mohu jen předpokládat, že proběhl v tradičním Vesmírném duchu, tedy vítání nově přichozích, večeře, mše svatá, vyprávění, co se stalo v době, kdy jsme se neviděli, a pak i představení nového projektu a seznámení s písněmi. Pája sice původně meldoval do všech stran, že bez karimatek to nepůjde, nakonec to bylo docela komorní. O vydařeném soubežném setkání fotografů lze se dočíst jinde.

Část hudebníků totiž přijela až v sobotu ráno, machři dokonce vyjeli téčko bez sněhových řetězů. My to štěstí neměli, ale nasazování sněhových řetězů nás mnoho nezdrželo. My, to jest Soptík, Honza Jakouš a já, jsme zaparkovali auto na jedno z posledních míst mezi hromadami toho „mokreho bíleho svinstva,“ kterého touto dobou bývá na Vesmíru tolik, a odebrali se do krbovky.

Začali jsme připravovat písně. V průběhu dopoledne se mezi námi motal Ondra, rozbaloval si zvukařské nádobíčko a nakonec se celý schoval do papundeklové kukaně, kde si zvuky lezoucí z našich nástrojů na mixáku upravoval do poslouchatelné podoby a pouštěl si to do sluchátek.

Když přijel Kuba, byla moje radost úplná, protože basa bez bicích je jako bicí bez basy. Kuba si nachystal svoje „milášky,“ jenže pak se ukázalo, že je docela marod a postupně odpadával. Rozhodně nepodával takové výkony, na které jsme od něj zvyklí, a to nejen bubenické. Se zájmem jsem ale sledoval nový zvuk eletrické kytary, kterým VeCe přispěl hostující Honza Jakouš. (Ačkoliv vlastně ve VeCe buď hraješ nebo nehraješ, tak jaképak „hostující?“) V koutu brnkal na druhou eletriku Honza Teichmann, další elektrikář, tentokrát s dlouhou vekáckou perspektivou.

Vyprávět o tvorbě se mi zdá s odstupem doby jaksi obtížné. Všechny písně jsou dosud živé, neusazené. O týden později s nimi po svém naložil sbor a dnes, kdy píšu svůj příspěvek, konečnou podobu písní vlastně neznám. My muzikanti jsme se snažili vytvořit kostru písní, jakýsi základ, na němž by bylo lze stavět další aranže, tak aby byly nové, svěží a neotřelé, aby se motivy, harmonice, nástroje (a leckdy i osoby) netloukly mezi sebou. Brzy se začaly projevovat písně z hitovým nábojem nebo kousky z recese.

Odpoledne jsme vyběhli zablbnout si do sněhu k Matoušovi. Právě v tu dobu na pár okamžiků vysvitlo slunce, pak se schovalo za mraky a občas pustilo sněháňku. Až do mše svaté jsme pracovali dál. A večer chviličku taky, i když hlavním programem bylo sdílení, kde každý mohl ostatním říct, jak prožil den. Pavel Rousek při této příležitosti představil novou týmačku Lidušku a připomněl i Miriam, která do týmu nastoupila před nedávnem.

V neděli jsme si vymohli nevídanou věc. Místo mše svaté v Deštném jsme zkoušeli až do poledne a mši svatou jsme slavili až před obědem. Odpoledne se jako vždy nikomu nechtělo domů, a kdo nemusel na autobus, nespěchal. Ondra nám rozdal pracovní cédéčka s výběrem toho nejlepšího, co nahrál během víkendu. Naštěstí jsem si to poslechl až doma.

A co by to bylo za příběh, kdyby z něj neplynulo nějaké poučení. Z tohoto víkendu jsem si odnesl poznání, že lidé spolu musejí hodně a s velkou pokorou mluvit, aby se pochopili,
že můžu mít jiný názor na podobu písně než můj bližní a přesto ho mám rád,
že společenství nevzniká tak, že si „to“ lidi cíleně řeknou, ale tím, že spolu jsou a něco vytvářejí,
že když vám devadesát devět lidí ze sta řekne stejnou věc, je dobré se zeptat i toho stého,
že tvůrčí jiskření a ostrá výměna názorů neznamená celoživotní rozkol,
a že slovo „krize“ neznamená nic jiného než „příležitost.“

Pokud se vám zdá, že toto poučení z předchozího vyprávění neplyne, pak vězte to, že jde o můj osobní pohled, jakož i to, že jste štastní lidé nezkažení věděním.

Užijte si snížku, přátelé…. Bim bam bim bam bimbam, bim bam bim….



Sdílet dál...

     

Pro členy

Jsi člen kapely? Přihlaš se, diskutuj, zjisti, co je nového i v interní sekci! Doufám, že jsi svoje heslo nezapomněl?!

Napiš nám!

Hrozně rádi dostáváme vzkazy - napiš nám! Přijmeme kritiku či chválu - i pozdrav nás potěší...

...a

jsem vekácká ovečka. Všude s VeKou jezdím, zpívám s nima na koncertech, jsem jednou z nich! Beze mě by se to ani neobéééšlo! Dost často mám k něčemu komentář, ráda se směju, bečím a budu tvým průvodcem po tomhle webu. Vítej!

...první...
...druhý...
vás tady je!

TOPlist